To nevadí, ale svítí mi to za krk!

Chůva: Začalo to skoro nevinně na akci předcházející (Noční pochod?) Těsto říká jedem do Valmezu . . . pojeď taky, zavolej ve čtvrtek v 19 hodin Mírovi a pojedem. Volám tedy Mírovi, ale ten neví vůbec nic, Ť se prý ještě neozval, volám k Těstům - tatínek si myslí, že Ivo je v práci. Pak se ozývá M, že T je u A a nestíhá, pojedem asi až ráno. Volám ve 20³⁰ do Michle, paní F se diví, že tam hledám Ť, ale pak ho někde najde. Ť chce jet mermomocí dnes, poslední a jediný stihatelný vlak jede 22²² z hl. n. - tak jo. 21⁵⁰ se srážíme u pokladen, místenek prý není třeba; později se ukazuje, že nikoli místenek ale lehátek nám třeba.

Těsto: Tak tohle je nesmělý Chůvův pokus dokumentovat druhý den našeho beskydského putování. Byla sobota 9. května, skoro jedenáct v noci, a my dva jsme seděli v Kopřivě v turistické ubytovně, v nohou stodvacetisedmikilometrovou cestu na kolech přes tři Beskydské superkrpály - Gigulu, Bumbálku a Pustevny. Čekali jsme na Míru, který kdesi ve sklepě spravoval kolo, Chůva mezitím vařil polévku, kterou jsme posléze sobecky snědli, a Míra pořád nikde. Už jsem ve spacáku skoro usínal a Chůva se ptal, jestli mi nevadí světlo . . .

KOLO ´92 - BESKYDY

Jedeme do Loučky. Kosa, kosa, kosa. Spíme na verandách chatiček našeho bývalého tábora v Podolí.

8. 5. pátek Ráno - asi v 10 hodin - prší. Balíme, směr Lázy, Mikulůvka, Bystřička. Je tu krásně! Pěkné mírné stoupáníčko do Valašské Bystřice, krpál, sjezd a Rožnov pod Radhoštěm. . . . Rozpité (2 x zimní tábor v chatičkách), Rožnov, Pindula, Frenštát, Lichnov, Štramberk a konečně Kopřivnice ! Musím klukům ukázat město a tak jezdíme asi hodinu sem a tam po všech avenue a highwayích, prohlížíme si city i předměstí. Nakonec míříme na ubytovnu.

Dnes 90 km.

9. 5. sobota Ráno si jedeme nakoupit a za městem na louce snídáme jogurt. Ve Frenštátě kupujeme nějaké věci na kolo a Chůva si frajersky dává nový plášť. Ostravice, krpál, okolo nádrže Šance, krpál na Gigulu, a jsme na Slovensku. Krásný dlouhý sjezd do Turzovky. Mám na přehazce příliš utažený doraz nejtěžšího převodu, a tak musím za jízdy přehazovat na nejmenší kolečko patou pravé nohy, toče přitom levou nohou v klipsně klikami. Míra s Chůvou se mohou smíchy potrhat, když to vidí. Z Turzovky na Makov a nepříjemné stoupání na Makovský průsmyk, asi 850 m. n. m. Je krásně vidět od Vsetínských vrchů až k Javorníkům.

Sjíždíme z kopce, jsem opět v Čechách, začíná pršet. Déšť nechce přestat, musíme v tom nepříjemném počasí zdolávat krpál na Pustevny (8 km, 500 > 1 000 m. n. m.). Nahoře je šílená zima a mokro. Cestou dolů Míra bez ustání křičí: ".... ......!, .. .. ......!, .. .. ......!" Ten sjezd byl ale parádní.

Za Frenštátem v takovém kopečku Míra zastavil, začal nadávat a něco hledal v příkopě. Pak našel asi 3 metry od cesty svoje vlastní dynamo. Nepochopím, jak ho tam dostal. Pak se chtěl zase rozjet, ale pro jistotu mu spadl řetěz. Nakonec mu praskl drát v kole. Po této komické vložce jsme pokračovali v cestě.

Večer v Kopřivnici na ubytovně šel Míra do sklepa spravovat kolo. Děsně dlouho se nevracel, přišel asi až za dvě hodiny. "Tak co, Míro, vyměnil jsi ten drát?" "Jo - ale propíchl jsem při tom duši. Tak jsem to musel zase lepit ..." "A už to máš zaschlý?" "Jó, to jó, to mám. Ale ta záplata se mi zase odlepila ..." A smutně se odpotácel zpátky do sklepa.

Dnes 127 km + 3 šílený krpály.

10. 5. neděle Ráno Chůva odjel za svojí láskou do Ostravy. Navštívili jsme muzeum v Kopřivnici, v odporném protivětru se dopravili do Valašského Meziříčí a odjeli vlakem do Prahy.