Poprvé, v zimě na začátku roku 1993, táhla Wilk úžasná, krásná a věrná Laděnka kombíček. Ač dvanáctistovka, i přes moje obavy uháněla s karavanem o celkové hmotnosti 750 kg dosti svižně, trvalá rychlost po rovině 80 km/h.
Laděnka měla za sedadlem spolujezdce uloženou vzhůru nohama bombu 10 kg na propan-butan (a druhou náhradní v kufru). Z bomby šla hadice podél prahů a přes motorovou přepážku ke směšovači. Prázdná Lada ujela na jednu náplň 150 km v Praze, nebo 160 km sólo na chalupu, s karavanem 140 km na jednu bombu. Náplň 10 kg stála 105 Kč vč. DPH 5%.
Bohužel při zpáteční noční jízdě z Tater jsem nečekaně najel na led (no jasně, tzv. dálnice D1.) Přívěs mě začal předjíždět zleva a celá souprava se pak za jízdy otočila do protisměru. Laděnka během otočky políbila čumáčkem svodidla a souprava se zastavila v odstavném pruhu. Díky svodidlům jsme nevyletěli z dálnice. Ale ty krásné žluté mlhovky byly pryč... Pajcrem jsem trochu vyrovnal blatník, aby kolo nedrhlo, soupravu jsem rozpojil a otočil do správného směru, a pokračovalo se v cestě.

Během letní dovolené 1996 tahala karavan Wilk Škoda Forman Solitaire. Což měl být jakože nějaký "high-end" model. Kromě metalízy, střešních podélníků a hezkých kol to mělo i rozpěrnou tyč mezi předními podběhy. Nevím už, co to mělo za objem a výkon. Ale sólo to teda jezdilo perfektně. Měl jsem tehdy na starost stavby v různých městech republiky, jezdil jsem třeba 2x týdně Praha - Nový Jičín - Praha, 700 km. No a po dálnici letěl Forman trvale 170 km/h.
Ale v letním horku s přívěsem mi na dovolené v prudkém kopci praskl chladič, kdesi támhle u Těrchovej u Vrátne doliny. V sobotu odpoledne. A děly se věci! Nějaký místní řidič zavolal odtahovku. Ani ne za hodinu přijela Avie a odvezla Formana do Martina, kde řidič zavolal vedoucího místní Mototechny. Ten přišel, odemkl Mototechnu, a spolu s řidičem odtahovky vyměnili u Formana chladič. Ani ne za tři hodiny od závady už jsem zase byl zpět na místě. Perfektní služba!